close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Středověk

12. prosince 2009 v 14:48 |  Finsko
Styky Finů se Švédskem byly běžné i během předkřesťanské éry. Vikingové zde byli známí jak díky svým obchodům, tak loupení. Přesto nemáme žádný důkaz o tom, že by ve Finsku, kromě Ålandů, vznikly skandinávské osady.

Podle archeologických nálezů zakořenilo ve Finsku křesťanství v 11. století. Podle pozdějších zdrojů sem roku 1155 zavítal sv. Jindřich (Piispa Henrik), pravděpodobně Angličan, aby zorganizoval církev a vybral církevní daně. Pravděpodobně byl podporovaný švédským králem. Jindřich byl brzy zabit, ale na jeho památku vznikl významný kult.

Podle několika málo dochovaných dokumentů zůstala církev ve Finsku až do počátku 13. století neorganizovaná. Jistou stabilitu a pořádek dokázal přinést až misionářský biskup Tomáš. Ve stejné době se několik států snažilo Finsko si podrobit: nově vzniklé Švédské království, Dánsko, Novgorod a zřejmě také velitelé německých křížových výprav. Finové měli vlastní vládce, ale žádnou centrální autoritu. Navzdory kulturním a jazykovým podobnostem muselo být vědomí společné finské identity jen mlhavé.

Jako "Finsko" se označovala jen jihozápadní provincie, kterou od 18. století známe jako region Vlastní Finsko. Myšlenka "Finské země" v moderním smyslu se pomalu rozvíjela od 15. do 18. století. Idea byla podpořena zejména katolickou církví, která považovala oblast zhruba dnešního Finska za jednu diecézi, a tak se Finové mohli začít považovat za vzájemně příbuzné.

Švédskou vládu ve Finsku se podařilo stabilizovat jarlu Birgerovi po křížové výpravě, která se většinou datuje do roku 1238 nebo 1249. Novgorod naopak získal moc nad Karélií, východním sousedem Finska. Vznikla tak na východě Finska i hranice mezi katolickou a pravoslavnou sférou vlivu.

Během 13. století se Finsko začlenilo do středověké evropské civilizace. Okolo roku 1249 do Finska přišel Dominikánský řád a získal zde značný vliv. Počátkem 14. století se na Sorbonně objevili první finští studenti. (Během 14. století přicházeli také do Prahy.) V jihozápadní části země se původní osídlení vyvinulo v první město - Turku, které se záhy stalo jedním z nejvěších měst ve Švédském království. Bydleli v něm také němečtí obchodníci a řemeslníci. Zbytek Finska byl ale urbanizován jen velmi málo. V jižním Finsku a na západním pobřeží bylo řídké zemědělské osídlení úzce spojené s jednotlivými farnostmi. V ostatních částech země žily malé populace laponských lovců, rybářů a malých farmářů, kteří byli vykořisťováni finskými a karelskými výběrčími daní.

Roku 1249 se uskutečnila druhá křížová výprava pod vedením jarla Birgera. Byl založen hrad Hämeen linna.

Během 12. a 13. století přišel velký počet švédských osadníků na jižní a severozápadní pobřeží Finska, na Ålandy a ostrovy mezi Ålandy a Turku. V těchto regionech se dnes běžně mluví švédsky. Švédština se stala jazykem vysoce postavených lidí také v mnoha dalších částech země.

Biskupství v Turku bylo založeno během 13. století. Často se označuje jako středověký předchůdce dnešního Finska, protože jeho diecéze zahrnovalo celé jeho dnešní území. Katedrála v Turku se stala centrem kultu svatého Jindřicha a přirozeně také kulturním centrem diecéze. Biskup byl církevní autoritou nad většinou dnešního Finska a byl obyčejně i nejmocnějším mužem v zemi. Biskupové byli často Finové. Na druhou stranu velitelé hradů byli častěji Skandinávci nebo Němci.

Silná vyburská pevnost (finsky Viipuri, švédsky Viborg) bránila východní hranici Finska od roku 1293. Švédsko sice roku 1323 podepsalo s Novgorodem Nöteborský mír, ten ale netrval dlouho. Například roku 1348 švédský král Magnus Eriksson vypravil křížovou výpravu proti "pravoslavným kacířům". Mise selhala a král dokázal pouze naštvat ty, kteří ho podporovali, a tak ztratit svou korunu.

Roku 1362 byli zástupci Finska poprvé povoláni, aby se zúčastnili voleb švédského krále. Tento rok je často považován za datum začlenění finského území do Švédského království. Podobně jako ve skandinávské části království i zde nižší šlechta sestávala z velmožů a zemanů, kteří si mohli dovolit výzbroj pro muže a koně. Většina z nich žila v jižní části Finska.

Jablkem sváru mezi Švédskem a Novgorodem bylo severní pobřeží Botnického zálivu a divočina regionu Savo ve východním Finsku. Novgorod považoval tyto oblasti za svá lovecká a rybářská území a protestoval proti pomalé infiltraci katolických osadníků ze západu. Koncem 14. a během 15. století se vyskytly občasné nájezdy a šarvátky mezi Švédskem a Novgorodem, po většinu času se ale udržoval křehký mír.

Finsko bylo zataženo také do vnitřních švédských potyček. Během 80. let 14. století se sem ze skandinávské části Švédska přenesla občanská válka. Jejím vítězem se stala královna Margareta I. Dánská, která roku 1389 svedla na 130 let pod jednu vládu Dánsko, Švédsko a Norsko (Kalmarská unie). Finsko bylo několikrát zataženo do pokusů Švédů tuto unii opustit. Obecně ale Finsko během 15. století relativně prosperovalo, populace rostla a ekonomika se zlepšovala.

Koncem století ale na východě zase přituhlo. Moskevské knížectví dobylo Novgorod, čímž si připravilo půdu pro sjednocení Ruska. Válka Švédska s Ruskem na sebe nenechala dlouho čekat. Propukla roku 1495 a trvala dva roky. Opevněný Vyborg stál proti ruskému obležení. Podle tehdejších legend byl zachráněn jen zázrakem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama