close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prosinec 2009

Musiikki

13. prosince 2009 v 16:30 Hudba

Finským národním hudebním nástrojem je strunné kantele, mezi finskými skladateli vynikl zejména Jean Sibelius. Velmi oblíbené jsou rockové a metalové kapely, například Nightwish, HIM, Apocalyptica, Children of Bodom, Finntroll, Korpiklaani, Sonata Arctica a mnoho dalších. Dále fenomenální Tarja Turunen.V roce 2006 vyhrála finská hard rocková/heavy metalová skupina Lordi Velkou cenu Eurovize s 292 body (nový rekord, nyní již překonán Alexanderem Rybakem) písničkou Hard Rock Hallelujah. Známí jsou také například finská folková skupina Värttinä, rockoví Leningrad Cowboys a v 70. letech 20. století velmi úspěšní Hurriganes.

!!! Finská metalová scéna bývá často označována jako nejlepší na světě. !!!



○ Nightwish

○ HIM

○ Apocalyptica

○ Children of Bodom

○ Finntroll

○ Korpiklaani

○ Sonata Arctica

○ Lordi

○ Värttinä

○ Leningrad Cowboys

Suomen ... ???

13. prosince 2009 v 16:15 Finsko

Finsko je jednou ze tří zemí sdílejících skandinávský poloostrov. Po celé 20. století patřilo k méně známým skandinávským zemím - Švédsko proslavila ABBA, Norsko fjordy, ale Finsko turistický ruch příliš nepřitahovalo. S nástupem telekomunikací a internetu však najednou získalo Finsko úplně jiný rozměr. Finsko je typickou krajinou klidu a pohody. Snad jen Helsinky a Turku se každým rokem stávají místy s větším turistickým ruchem. Finsko je zemí ticha a pokoje - lidé zde respektují klid a vážnost způsobem, s jakým se nesetkáte nikde jinde na světě.

Finsko je 7. největší země světa, jedna třetina země leží za polárním kruhem. Když sečteme všechny ostrovy, dojdeme k ohromujícímu číslu 98 050. Finsko je také známé jako země tisíce jezer - odtud pochází také název Suomi. Ve skutečnosti má Finsko jezer 187 888, daleko víc než třeba sousední Švédsko. Lesy pokrývají dvě třetiny území, rostou tu borovice, smrky a břízy. Lesní porosty jsou pečlivě udržovány. Běžnou faunou jsou losi, hnědí medvědi a vlci. Laponci a Samiové chovají velká stáda sobů pro maso. Pro ornitology je Finsko pravým rájem.

http://finsko.org/foto/finsko.jpg


Středověk

12. prosince 2009 v 14:48 Finsko
Styky Finů se Švédskem byly běžné i během předkřesťanské éry. Vikingové zde byli známí jak díky svým obchodům, tak loupení. Přesto nemáme žádný důkaz o tom, že by ve Finsku, kromě Ålandů, vznikly skandinávské osady.

Podle archeologických nálezů zakořenilo ve Finsku křesťanství v 11. století. Podle pozdějších zdrojů sem roku 1155 zavítal sv. Jindřich (Piispa Henrik), pravděpodobně Angličan, aby zorganizoval církev a vybral církevní daně. Pravděpodobně byl podporovaný švédským králem. Jindřich byl brzy zabit, ale na jeho památku vznikl významný kult.

Podle několika málo dochovaných dokumentů zůstala církev ve Finsku až do počátku 13. století neorganizovaná. Jistou stabilitu a pořádek dokázal přinést až misionářský biskup Tomáš. Ve stejné době se několik států snažilo Finsko si podrobit: nově vzniklé Švédské království, Dánsko, Novgorod a zřejmě také velitelé německých křížových výprav. Finové měli vlastní vládce, ale žádnou centrální autoritu. Navzdory kulturním a jazykovým podobnostem muselo být vědomí společné finské identity jen mlhavé.

Jako "Finsko" se označovala jen jihozápadní provincie, kterou od 18. století známe jako region Vlastní Finsko. Myšlenka "Finské země" v moderním smyslu se pomalu rozvíjela od 15. do 18. století. Idea byla podpořena zejména katolickou církví, která považovala oblast zhruba dnešního Finska za jednu diecézi, a tak se Finové mohli začít považovat za vzájemně příbuzné.

Švédskou vládu ve Finsku se podařilo stabilizovat jarlu Birgerovi po křížové výpravě, která se většinou datuje do roku 1238 nebo 1249. Novgorod naopak získal moc nad Karélií, východním sousedem Finska. Vznikla tak na východě Finska i hranice mezi katolickou a pravoslavnou sférou vlivu.

Během 13. století se Finsko začlenilo do středověké evropské civilizace. Okolo roku 1249 do Finska přišel Dominikánský řád a získal zde značný vliv. Počátkem 14. století se na Sorbonně objevili první finští studenti. (Během 14. století přicházeli také do Prahy.) V jihozápadní části země se původní osídlení vyvinulo v první město - Turku, které se záhy stalo jedním z nejvěších měst ve Švédském království. Bydleli v něm také němečtí obchodníci a řemeslníci. Zbytek Finska byl ale urbanizován jen velmi málo. V jižním Finsku a na západním pobřeží bylo řídké zemědělské osídlení úzce spojené s jednotlivými farnostmi. V ostatních částech země žily malé populace laponských lovců, rybářů a malých farmářů, kteří byli vykořisťováni finskými a karelskými výběrčími daní.

Roku 1249 se uskutečnila druhá křížová výprava pod vedením jarla Birgera. Byl založen hrad Hämeen linna.

Během 12. a 13. století přišel velký počet švédských osadníků na jižní a severozápadní pobřeží Finska, na Ålandy a ostrovy mezi Ålandy a Turku. V těchto regionech se dnes běžně mluví švédsky. Švédština se stala jazykem vysoce postavených lidí také v mnoha dalších částech země.

Biskupství v Turku bylo založeno během 13. století. Často se označuje jako středověký předchůdce dnešního Finska, protože jeho diecéze zahrnovalo celé jeho dnešní území. Katedrála v Turku se stala centrem kultu svatého Jindřicha a přirozeně také kulturním centrem diecéze. Biskup byl církevní autoritou nad většinou dnešního Finska a byl obyčejně i nejmocnějším mužem v zemi. Biskupové byli často Finové. Na druhou stranu velitelé hradů byli častěji Skandinávci nebo Němci.

Silná vyburská pevnost (finsky Viipuri, švédsky Viborg) bránila východní hranici Finska od roku 1293. Švédsko sice roku 1323 podepsalo s Novgorodem Nöteborský mír, ten ale netrval dlouho. Například roku 1348 švédský král Magnus Eriksson vypravil křížovou výpravu proti "pravoslavným kacířům". Mise selhala a král dokázal pouze naštvat ty, kteří ho podporovali, a tak ztratit svou korunu.

Roku 1362 byli zástupci Finska poprvé povoláni, aby se zúčastnili voleb švédského krále. Tento rok je často považován za datum začlenění finského území do Švédského království. Podobně jako ve skandinávské části království i zde nižší šlechta sestávala z velmožů a zemanů, kteří si mohli dovolit výzbroj pro muže a koně. Většina z nich žila v jižní části Finska.

Jablkem sváru mezi Švédskem a Novgorodem bylo severní pobřeží Botnického zálivu a divočina regionu Savo ve východním Finsku. Novgorod považoval tyto oblasti za svá lovecká a rybářská území a protestoval proti pomalé infiltraci katolických osadníků ze západu. Koncem 14. a během 15. století se vyskytly občasné nájezdy a šarvátky mezi Švédskem a Novgorodem, po většinu času se ale udržoval křehký mír.

Finsko bylo zataženo také do vnitřních švédských potyček. Během 80. let 14. století se sem ze skandinávské části Švédska přenesla občanská válka. Jejím vítězem se stala královna Margareta I. Dánská, která roku 1389 svedla na 130 let pod jednu vládu Dánsko, Švédsko a Norsko (Kalmarská unie). Finsko bylo několikrát zataženo do pokusů Švédů tuto unii opustit. Obecně ale Finsko během 15. století relativně prosperovalo, populace rostla a ekonomika se zlepšovala.

Koncem století ale na východě zase přituhlo. Moskevské knížectví dobylo Novgorod, čímž si připravilo půdu pro sjednocení Ruska. Válka Švédska s Ruskem na sebe nenechala dlouho čekat. Propukla roku 1495 a trvala dva roky. Opevněný Vyborg stál proti ruskému obležení. Podle tehdejších legend byl zachráněn jen zázrakem.

Prehistorie

12. prosince 2009 v 14:41 Finsko
Neandrtálské osídlení v paleolitu dokládají nálezy z jeskyně Susiluola v Karijoki. Jsou datovány do doby před 130 000 lety.

První důkazy o osídlení dnešním člověkem máme až z doby po poslední době ledové, zhruba 8500 let př. n. l. Tito lidé přišli zřejmě z jihu a východu. Mezolitické sídliště lovců-sběračů se označuje jako "kultura jezera Suomus". Tu okolo roku 5300 př. n. l. nahradila "kultura hřebenové keramiky", která je známá svým hrnčířstvím. Přestože důležitou součástí života stále byl lov a rybolov, začal tím i ve Finsku neolit. Od 5. tisíciletí př. n. l. obyvatelé Finska čile obchodovali se svými sousedy. Do Finska bylo dovezeno velké množství pazourku a jantaru. Z té doby se, zvláště ve východním Finsku, nalézají i skalní kresby, které zřejmě sloužily šamanům. Předpokládá se, že protofinský jazyk se do Finska rozšířil nejpozději právě v této době.

Po roce 3200 př. n. l. přišla do jižního Finska vlna imigrantů nebo alespoň silný kulturní vliv z jihu, dnešního Pobaltí. Tato kultura byla součástí evropské "kultury šňůrové keramiky", která se často spojuje s pohybem mluvčích indo-evropských jazyků. Kultura šňůrové keramiky, nebo také "kultura sekeromlatů", se zde zřejmě už zabývala zemědělstvím a chovala dobytek. Dál do vnitrozemí byly společnosti méně vyvinuté. Finština byla ovlivněna indoevropskými baltskými jazyky (a naopak) zhruba v období 3500 až 1000 roků př. n. l. V této době se také od finštiny odštěpila laponština.

Doba bronzová začala ve Finsku okolo roku 1500 př. n. l. Šířila se nejprve ze západu. Pobřežní oblasti Finska byly součástí severské bronzové kultury, zatímco vnitrozemí bylo ovlivněno bronzovými kulturami severního Ruska. Po roce 500 př. n. l. zde začala doba železná. Dovezené železné břity a místní železná výroba se v oblasti objevily zhruba ve stejnou dobu.

Nejstarší písemná zmínka o Finsku se nalézá v Tacitově díle Germania, které bylo napsáno okolo roku 100 n. l. Popis kočovného národa Fenni (tento výraz označuje "sběrače" a od něho se též odvozuje výraz Fin), ale neodpovídá tehdejším Finům, protože ti již byli usedlými zemědělci. Zřejmě se jednalo o popis Laponců.

Během 1. století n. l. se zvětšil obchod se Skandinávií. Byly dokonce nalezeny starořímské předměty. Během 1. tisíciletí vyměňovali obyvatelé Finska své produkty, většinou kůže, se skandinávskými obchodníky. Samozřejmě, vliv přicházel i z jihu a východu. Společnost v té době byla již rozvrstvená. Nálezy bohatě, většinou zbraněmi, vybavených pohřebišť napovídají, že vládnoucí elita zde existovala už od 3. století n. l. Nicméně centralizovaná společnost se zde během této doby nevyvinula. Dokonce ani v éře Vikingů.

Finská společnost se v této době rozdělila do 3 hlavních skupin: vlastní Finové, Tavastiové (Tavastia je latinský název území a pozdější provincie Häme, odvozeno ze švédského Tavastland) a Karelové. Každou z těchto skupin lze dobře doložit jak archeologicky, tak lingvisticky. Archeologicky lze vyzledovat jasně ohraničené osídlení: Finové na západě, Karelové na východě a Tavastiové uprostřed země). Jazykově si zejména karelská finština uchovala svou svébytnost a stala v 19. století vděčným zdrojem inspirace pro finské obrozenecké jazykovědce a spisovatele.

Ålandy se nejpozději od 6. století n. l. staly zcela švédské; laponské oblasti na severu se oddělily jazykově i kulturně už dříve a šly svou vlastní cestou vývoje (až do pozdního středověku jen velmi málo ovlivněny evropskou kulturou).

Původ Finů

12. prosince 2009 v 14:40 Finsko
Finština a laponština jsou ugrofinské jazyky. Nepatří mezi indoevropské jazyky, ale mezi uralské. Finštině nejpříbuznější ještě běžně používaný jazyk je estonština. Spolu patří do podskupiny baltofinských jazyků. Ostatní ugrofinské jazyky jim jsou mnohem vzdálenější.

Původ Finů a jejich jazyka je stále dost sporný. Obyčejně se za jejich pravlast považuje západní nebo střední Sibiř. Někdy se za jejich pravlast ale považuje velká oblast mezi řekou Volhou a Skandinávií.

Předkové Finů přišli do dnešního Finska před tisíci lety v mnoha vlnách z východu, jihu a západu a založili zde lovecko-zemědělskou kulturu. V této době zřejmě byli také předkové dnešních Laponců tvořící lovecko-sběračskou kulturu vytlačeni dále na sever.
Novější teorie Kaleviho Wiika, která byla zformulovaná během 90. let 20. století se vrací až do doby ledové. Během ní měli předkové Finů žít v jedné ze tří evropských obyvatelných oblastí. Ve druhé žili budoucí Indoevropané a ve třetí Baskové. Když ledovec roztál, Ugrofinové se rozšířili na sever. Zabydlili se ve střední a severní Evropě. Baskové obsadili západní Evropu. Později Indoevropané seznámili své lovecko-sběračské sousedy se zemědělstvím a naučili je nejen své kultuře, ale i jazyk. Spolu se zemědělstvím se tedy šířilo i indoevropanství. Takhle vznikly keltské, germánské, slovanské a baltské jazyky. Finové nebyli tímto šířením dotčeni kvůli své izolaci. Toto má vysvětlit, proč jsou Finové jazykově od svých sousedů tak rozdílní, ačkoli geneticky jsou velmi blízce příbuzní s Indoevropany ze střední Evropy. Tato teorie však není přijímaná většinou lingvistů. Není vyvrácena archeologickými nálezy, ale mnoho jazykovědců ji považuje za nemožnou.

Genetický výzkum ukazuje, že Finové jsou nejpříbuznější s mluvčími germánských jazyků. Překvapivě jsou jim geneticky nejpodobnější belgičtí Vlámové. Tato podobnost je v genech, které se dědí pouze z matky na dceru. Napovídá to, že měli společné předky, pravděpodobně v době ledové ve stejné obyvatelné oblasti. Nicméně tato podobnost nijak nedokazuje existenci společného jazyka, natož, že by byl ugrofinský. Ugrofinské jazyky se také mohly vyvinout a rozšířit až po skončení doby ledové.

Jiná hypotéza předpokládá, že původní obyvatelstvo přišlo ze střední Evropy, ale jazyk přinesli dobyvatelé z východu. Ti by pak zřejmě povraždili své domácí soky a sžili se s místními ženami.


Historia Suomen

12. prosince 2009 v 14:32 Finsko
Dějiny Finska jsou dějinami Finů nebo finského státu, které byly velmi ovlivněny vztahy se sousedícími zeměmi. Původ Finů je nejasný a kontroverzní. Poslední genetické výzkumy ukazují, že jejich předci zřejmě pocházeli ze střední Evropy. Tak jako tak, Finsko bylo osídleno zhruba před 10 500 lety. Z této doby se totiž našly první archeologické nálezy. Ve středověku bylo součástí Švédska. Od 18. století pak bylo třikrát převzato Ruskem a ve 20. století muselo Finsko čelit obtížnému postavení v mezinárodní politice kvůli těsnému sousedství se Sovětským svazem.



Alkuperä suomalaiset / Původ Finů

Esihistoriaa / Prehistorie

Keskiaika / Středověk

16. Vuosisata

17. Vuosisata

18. Vuosisata

Ruotsin valtakunta ... Nationalismista ... Venäläistämispolitiikka

Riippumattomuus ja sisällissota

Sotien aikana / Meziválečné období

Toinen Maailmansodasta / II. Sv. Válka

Sodanjälkeisessä kaudella / Poválečné období

Talous Suomen

12. prosince 2009 v 14:05 Finsko

Finsko je průmyslově velmi vyspělou zemí s tržním hospodářstvím. Na obyvatele vyprodukuje přibližně stejně co ostatní západoevropské státy jako například Francie, Německo, Švédsko nebo Spojené království. Největší hospodářským sektorem jsou služby s 65,7 procentním podílem, následuje výroba a rafinace s 31,4 procenty. Primér představuje 2,9 procenta hospodářství. Klíčovým hospodářským odvětvím pro zahraniční obchod je průmyslová výroba. Největší podíl průmyslu představuje elektronika (21,6 procenta), výroba strojů, vozidel a jiných technických kovových výrobků (21,1 procenta), dřevozpracující průmysl (13,1 procenta) a výroba chemikálií (10,9 procenta). Finsko má velké zásoby dřeva. Oblast Velké Helsinky vytváří kolem třetiny finského HDP. Inflace mezi roky 2004 a 2006 byla nízká, v průměru 1,8 procenta.

Finsko je silně začleněno do globální ekonomiky a mezinárodního obchodu, který tvoří třetinu HDP. Zahraniční obchod se státy Evropské unie tvoří 60 z celkového zahraničního obchodu. Největšími obchodními partnery jsou Německo, Rusko, Švédsko, Velká Británie, USA, Nizozemí a Čína. Obchodní politika je řízena ze strany Evropské unie. Finsko je tradiční stoupenec volného obchodu, s výjimkou zemědělství. Finsko je jedinou severskou zemí, která se připojila k eurozóně.

40 největších ve Finsku registrovaných společností podle obratu v roce 2006 nebo 2007 byli tyto (zkratky Oy a Oyj odstraněny): Nokia, Stora Enso, Neste Oil, UPM-Kymmene, Kesko, SOK, Metsäliitto, Outokumpu, Metso, Tamro, Fortum, Sampo, Kone, Elcoteq, Rautaruukki, Wärtsilä, YIT, Varma, Cargotec, SanomaWSOY, Kemira, Ilmarinen Keskinäinen Eläkevakuutusyhtiö, TeliaSonera, Luvata International (bývalý Outokumpu Copper), Huhtamäki, Finnair, Lemminkäinen, HKScan, Onvest, RTF Auto, Tieto, Ahlstrom, Konecranes, Valio, ABB, Itella, Amer Sports, Teboil, Elisa, a Myllykoski.

Soubor:Nokia HQ.jpg


Galleriassa

12. prosince 2009 v 9:40 Muminpappans
http://i151.photobucket.com/albums/s159/scuttie/moomins.gif

http://i60.photobucket.com/albums/h16/take-it-or-leave-it/moomins.jpg

http://i186.photobucket.com/albums/x134/Killhour/moomin_valley_004.jpg

http://i135.photobucket.com/albums/q138/haNNaliini/muumit3.jpg

http://i200.photobucket.com/albums/aa160/daikonsensei/Magnus_Moomin_Cake/Moomin.jpg

http://www.ica.org.uk/thumbnail.php?max=408&id=542

http://i622.photobucket.com/albums/tt307/Topaze11/moomins.jpg

http://i206.photobucket.com/albums/bb94/kastadiva/moomin_valley_020.jpg

http://fc08.deviantart.net/fs37/f/2008/243/8/e/Ville_Valo_Moomin_Troll_by_sisterluci.jpg

Info

12. prosince 2009 v 9:25 Muminpappans
Pokud se dnes vzpomene dětská literatura, vybaví se člověku automaticky malý čaroděj z Bradavic - Harry Potter s jizvou ve tvaru blesku. Příběhy Joanne K. Rowlinovej z kouzelnické akademie čtou všichni - děti, mládež i dospělí. No jen málokdo z čtenářů potteriády uzná, že Potterův svět je ve skutečnosti velmi skoupé na nespoutanou fantazii. Jsou to jen šikovně premixované přísady, které v literatuře známe už dlouhá léta. Rowlingové dílo pokulhává za velikány fantazie, jakými jsou například Viking Vike Runer Jonsson, Mluvící balík Geralda Durrella nebo sága o Mumíncích Tove Janssonové.

Finská spisovatelka a ilustrátorka Tove Jansson (1914 - 2001) se narodila v umělecké rodině - dětské ilustrátorky Signe H. Janssonová a sochařů Viktorovi Jansson. Své dětství popsala v knize Sochařova dcera jako mimořádně dobrodružné a plné fantazie, což ji nakonec přivedlo k psaní dětské literatury. V roce 1945 vyšla její první kniha ze série o Mumíncích (Potopa u Mumínků) a znamenala skutečný milník ve světě dětské literatury. Ocenění se valili ze všech stran a kniha vyšla v desítkách překladů. Přesněji, v 34 jazycích včetně esperanta, thajština a velštiny. Pro nás je podstatné to, že její dílo vyšlo i va češtině, ve vydavatelství Mladé letá, v brilantním překladu Heleny Dobiášova. V Čechách vycházejí Janssonová knihy dodnes, vydavatelství Albatros vydává serii Příběhů o skřítcích muminech.

Čaro mumímského údolí spočívá v jeho jemné bizarnosti a laskavého humoru.
Tove Janssonová vytvořila své příběhy na základě severské mytologie a od počátku odmítla klasickou schéma evropských pohádek o princeznách, dracích a statečných rytířích. Muminovci a jejich přátelé jsou trollové, skřeti, víly a prapodivné zvířátka, jejichž jména lidem bez finského zda švédského přízvuku mnoho neříkají. Knihy jsou ilustrované samotnou autorkou, takže dnes máme o mumintroll, hemuloch, Vrčuli a zvířátku sniff poměrně dobrou představu. Víme, že Vrčuľa zabíjí chladem, ale není nepřátelská a slečna Snork mění barvu kožíšky podle toho, jak se právě cítí.
Kromě postav a postaviček zaujme čtenáře i výběr témat, na jejichž základě se staví příběh. Nejsou to žádné hledání kouzelných prstenů, osvobozování princezen zda boje se zlým čarodějem. Příběhy jsou drobnými epizodky z obyčejného života neobyčejných bytostí. Vždyť posuďte sami - podle názvů knih:

The Little Trolls and the Great Flood (Potopa u Mumínků)
Comet in Moominland (Blíží se kometa)
Finn Family Moomintroll (Čarodějův klobouk)
The Exploits of Moominpappa (Tatínek píše paměti)
Moominsummer Madness (Bláznivé léto)
Moominland Midwinter (Čarodějná zima)
Moominpappa at Sea (Tatínek a moře)
Moominvalley in November (Pozdě v listopadu)

Jednotlivé názvy knih jsem pro přehlednost uvedl také v angličtině, ale perličkou je, že všechny díly napsala finská spisovatelka ve švédštině. Například Potopa u Mumínků se v originále jmenuje Smatrollen och den stora översvämningen. V těchto kouzelných příbězích se Mumínci s přáteli ukrývají před kometou, která padá na Zem a pálí zemi. Jsou upřímně vzrušení záplavou, která jim zaplavila domek a odnesla je do cizího údolí. Zápolí s magií klobouku, který spadl čaroději z Měsíce. Potápějí se za pokladem, tančí s vílami, pozorují hvězdy a hrají divadlo ...

Tove Janssonová dostala za své dílo množství cen: Plakety Nilse Holgerssona (1953), Cenu Švédské akademie (kterou, mimochodem, získali i Astrid Lindgrenová a Ingmar Bergman) a především Medaili Hanse Christiana Andersena (1966), nejvyšší mezinárodní ocenění, jaké může být uděleno autorovi dětské literatury. Samozřejmě, šlo o ceny "dospelákov pro dospěláky", ale Janssonová celý život říkávala, že nejvzácnějším oceněním jejích knih je dětský úsměv.

Když v roce 2001 spisovatelka zemřela, osiřely stovky postaviček z údolí. A hvězdou se stal Harry Potter. Milý a dobře čitelný, ale chudý na fantazii jako high-tech doba, v níž žijeme. Hatifnatta z hlubokých jeskyní nahradily obrovské pavouky, Vrčuľu Voldemort a bílý hvězdný déšť jetelová pivo.

Suomen kieli

10. prosince 2009 v 20:35 Finský jazyk
Finština je notoricky známá jako obtížný jazyk. Je to pravda? Co znamená "obtížný jazyk"? Všichni se učíme mateřský jazyk samozřejmě od dětství. Finské děti se naučí finsky stejně dobře jako jakékoli dítě svou mateřštinu. V tomto smyslu finský jazyk není těžší než ostatní. Ale samozřejmě, když mluvíme o obtížném jazyce, míníme tím, že pro dospělého cizince není snadné se ho naučit. Postupně si finštinu trochu rozebereme:

Finský jazyk, kterým se mluví hlavně ve Finsku, patří do ugrofinské skupiny jazyků, která je součástí uralské rodiny jazyků. Další uralské jazyky zahrnují: estonštinu, která má k finštině docela blízko, maďarštinu, která je od finštiny úplně odlišná, a několik jazyků, kterými se mluví v Rusku, většinou v malých etnických skupinách. Finština je syntetický jazyk: užívá přípon k vyjádření gramatických vztahů, ale také se tak dají odvozovat nová slova. Například: finské slovo talossanikin odpovídá v češtině frázi také v mém domě. Přípona -ssa je koncovka pádu inessivu, který odpovídá české předložce v. Přípona -ni je přivlastňuje první osobě jednotného čísla a přípona -kin se v češtině shoduje se slovem také. Příkladem slovesného ohýbání je slovo kirjoitettuasi. Přeložené do češtiny znamená celou větu: potom, co jsi napsal. Nicméně existují jisté tendence domluvit se spíše analytickým, než syntetickým jazykem. V běžné řeči by normální Fin řekl spíše mun talossa (mun=můj) než talossani. Co se slovesné formy kirjoitettuasi týká, obvykle se objevuje jen v psané podobě. V mluveném jazyce by se použila fráze, analyticky zhruba odpovídající té české. K ohýbání se užívá sufixů pouze ve finštině. Původně byl tento systém prostě tmelivý: přípony byly nalepené ke slovům. Srovnejte to se starým indoevropským systémem, kde je nepravidelné skloňování sloves, jako například v angličtině: sing-sang-sung (sloveso zpívat). Ačkoliv v dnešní době mohou přípony způsobit změnu v kořenu slova a to způsobuje úkazy, které se podobají ohýbání (například juon = piju, join = pil jsem) a pro několik sufixů existují alternativní formy.

Typické změny v základu slova jsou:
o u skupiny původních finských slov se koncovka nominativu č. j. -i mění při skloňování na -e (např.: kivi=kámen, kiven=kamene; -n je genitivní koncovka
o slovní typ se zakončením na -nen se při skloňování mění na -se- nebo -s- (např.: hevonen=kůň, hevoset=koně; -t je koncovka mn. čísla)
o střídání kmenových souhlásek, sloužící k vytváření silného nebo slabého stupně slova, je k ohýbání slov zásadní. Týká se dvojitých souhlásek kk, pp, tt, které jsou v některých pádech nahrazovány jednotlivými k, p, t. (například v nominativu plurálu se užívá slabého stupně: lakki=čepice, lakit=čepice; tyttö=dívka, tytöt=dívky)
o podobný jev: jednotlivé souhlásky jsou nahrazovány jinými (např: Helsinki, Helsingissä=v Helsinkách)
o Pro několik přípon existují dvě alternativní formy, protože finština (např. narozdíl od estonštiny) má fonetický rys zvaný "samohlásková harmonie": v nesloženém slově zadní samohlásky a, o, u se neobjevují ve slovech, které již obsahuje jakoukoli z předních samohlásek ä, ö, y a naopak (samohlásky e, i jsou ohledně samohláskové harmonie neutrální). Tak například sufix pádu inessivu má dvě formy, -ssa a -ssä, takže například slovo kala=ryba užívá první možnost a slovo kylä=vesnice druhou. Přípony se také používají při odvozování slov. Další způsob tvoření slov je jejich "slepení". Následující seznam odvozených slov by měl pomoci představit si, jak to asi funguje:
o talous=hospodářství, vzniklo z talo=dům)
o taloudellinen=hospodárný, úsporný
o taloudellisuus=úspornost
o kansantalous=národní hospodářství (užívající kansa=lidé, národ)
o kansantaloustiede=studium ekonomiky (užívající slovo tiede=nauka, věda, které je odvozeno ze slovesa tietää=vědět, znát)
o Tyto způsoby tvoření slov se používají pro vytváření nových slov přímo z finštiny namísto půjčování z cizích jazyků. Například taková mezinárodní slova jako telefon či univerzita se finsky řeknou puhelin a yliopisto. Tento přístup byl užíván především v 19. stol., kdy se finština vědomě vyvíjela z mluveného jazyka do spisovného (oficiálně od roku 1863) a kulturního jazyka. Pozdější světová slova byla adoptována ve větším rozsahu. Např.: televize je finsky televisio, ale skládání slov bylo stále ještě užívané např. pro slova jako počítač, který se ve finštině řekne tietokone. Doslova přeloženo jako stroj vědění. Nicméně, finština má hodně přejatých slov z několika indoevropských (a jiných) jazyků, přijatých během dlouhého časového období. Však některá stará přejatá slova je těžké rozpoznat, částečně proto, že byla přejata od předchůdců dnešních jazyků a z části protože se dobře přizpůsobila finskému fonetickému systému.

Pravá finská slova - nezahrnující novější přejatá - se podrobují následujícím fonetickým pravidlům:
o shluk souhlásek je vzácný a nikdy se neobjevuje na začátku nebo na konci slova; např.: švédské slovo strand=břeh je finsky ranta
o taloudellisuus=úspornost
o chybí zvuky b, g, f, sh, které se nahrazují p, k, v (nebo hv), s (nebo h). Např.: finské slovo kahvi=káva je ze švédského kaffe; slovo pakoni=slanina pochází z anglického bacon
o slova vzatá z cizích jazyků často končí na -i, např.: kurssi=kurs původně z anglického course
o (V mluvené finštině samohláskové koncovky u některých slov často vypadávají, což vede k nerespektování výše uvedených pravidel spisovného jazyka. Např.: ze slova kaksi=dvě pak vznikne pouze kaks.) To znamená, že přejatá slova vytrpěla docela významné změny. Nicméně, nehledě na toto fonetické přizpůsobování, finština má sklony být konzervativním jazykem ve smyslu, že mění slova velmi pomalu. Například lingvisté se domnívají, že finské slovo kala=ryba bylo přesně stejné jako v protouralském jazyce tisíce let dříve a finské slovo kuningas=král, vypůjčené z germánských jazyků, zůstalo skrze staletí zcela nezměněné, kdežto v původním jazyce se změnilo docela hodně (anglicky king, německy König, švédsky kung).
o Nyní jste si pravděpodobně uvědomili, proč jsou průměrně finská slova tak dlouhá. Kořeny slov jsou dlouhé kvůli konzervatismu, přípony a skládání jsou užívány k odvozování nových slov a pro ohýbání.
o Slovosled ve finštině je takřka libovolný. Je pravda, že se slova dají přehazovat beze změny významu věty, ale většinou se tím změní důraz, strana významu nebo styl. Když vezmeme v úvahu to první, tak pokud v české větě Mika miluje Erju prohodíme obě jména (Erju miluje Mika), vznikne věta stejného významu. To ve finštině platí také: Mika rakastaa Erjaa je úplně to samé jako Erjaa rakastaa Mika. Pádová přípona -a ve jméně Erja určuje gramatický objekt bez ohledu na to, jaký je slovosled. Pokud ovšem chcete říct, že Erja miluje Miku, řekli byste Erja rakastaa Mikaa. Ve skutečnosti můžeme opravdu v tomto případě přehazovat slova jak chceme a význam věty se nezmění. Stále bude řeč o tom, že Mika miluje Erju, ale s rozdílným účelem a jiným tónem:
o Mika rakastaa Erjaa. To je normální slovosled právě jako v češtině.
o Erjaa Mika rakastaa. Zde je zdůrazněno slovo Erja, předmět Mikovy lásky je ona a nikdo jiný.
o Rakastaa Mika Erjaa. Zde je zdůrazněno slovo rakastaa. Taková věta by mohla být použita jako odpověď na otázku pochybující o Mikově lásce.
o Mika Erjaa rakastaa. Tento slovosled by mohl být použit spolu se zvláštní výslovností Mika, aby se zdůraznilo, že to je Mika, a nikdo jiný, kdo miluje Erju.
o Erjaa rakastaa Mika. Tato věta by se dala použít v kontextu, kdy zmíníme nějaké lidi a vyprávíme o každém z nich, kdo je miluje. Zhruba to odpovídá české větě Erja je milována Mikou.
o Rakastaa Erjaa Mika. Tohle jako normální věta nezní, ale je docela srozumitelná.

Zvláštní gramatické rysy finštiny:
o neexistuje žádný určitý nebo neurčitý člen; příležitostně může být nějaké zájmeno či jiné slovo (yksi=jeden, se=to) použito jako člen
o neexistuje mluvnický rod; dokonce i nominativ třetí osoby j. č. hän odpovídá českému on, ona, ono.
o neexistuje trpný rod; i když ve finštině existují jisté mluvnické jevy, kterým by se dalo říkat trpný rod, ale tyto úkazy jsou ve skutečnosti formy, které vyjadřují osobu (člověka), činitele bez jeho, jejího bližšího určení. Např.: český výraz byl vyřešen by normálně neměl být přeložen použitím "pasívní" formy ratkaistiin, odvozené ze slovesa ratkaista=vyřešit, ale použitím normální (aktivní) formy ratkesi z odlišného, ale souvisejícího slovesa ratketa. Překlad ratkaistiin by byl správný, pokud bychom věděli, že bylo něco vyřešeno lidskou bytostí a ne například počítačem nebo sledem událostí.
o slovo, které vyjadřuje negaci, se chová jako sloveso skloňované podle předmětové osoby, např.: minä en lue=nečtu, sinä et lue=nečteš atd., ale zápor v rozkazovacím způsobu se tvoří nepravidelně: älä lue=nečti
o Zjišťovací otázky (které vyžadují odpověď ano-ne nebo žádnou) jsou normálně tvořeny tak, že k prvnímu slovu ve větě se připojí sufix -ko nebo -kö. Např.: Rakastaako Mika Riitaa?= Miluje Mika Riitu? A v odpovědích se podle původního finského způsobu (nyní pouze kyllä pro ano a ei pro ne) se říká buď sloveso nebo negace slovesa ve vhodné formě, v tomto případě buď rakastaa=miluje nebo ei rakasta=nemiluje.
o Vlastnictví nebo majetek vyjádřený slovesem mít v češtině se ve finštině tvoří posesivní konstrukcí. Slovo označující vlastníka je v adessivu (koncovky -lla, -llä) a ze slovesa olla=být se používá pouze tvar třetí osoby singuláru. Takže mám psa se finsky řekne minulla on koira - doslova na mě je pes (pokud byste chtěli říct, že je na vás pes ve smyslu, že na vás leží, museli byste změnit slovosled na koira on minulla:)).